Jak jsem si našla fotografku

Nenávidím focení. Návštěva fotografa a zubaře mi odjakživa splývaly v jedno a dlouho jsem byla smířená s tím, že veškerou moji fotodokumentaci obstará pasová fotka, na které vypadám jako trestankyně. Pak se mi mimo všechna očekávání podařilo zhubnout a zatoužila jsem tento svůj životní úspěch zvěčnit.

Prohlédla jsem si tuny webů nejrůznějších fotografů a viděla neuvěřitelné fotky. Portréty vyžehlené Photoshopem do vizáže porcelánové panenky. Ženy ve středních letech se zařezávajícím se spodním prádlem vyvalující se na umělých kožešinkách. Často s věnečkem na hlavě, nebo s ovadlou květinou v ruce – zřejmě, aby podtrhly své romantické založení. Čím déle jsem brouzdala po internetu, tím víc jsem se smiřovala s tím, že zkrátka zemřu bez kvalitních fotek.

V okamžiku, kdy moje zoufalství dosáhlo svého maxima, ke mně přes sociální sítě doputoval odkaz na web Zdeňky. Její fotky byly jako zjevení. Čisté. Jednoduché. Originální. Silné. Fotky, na které se podíváte a víte, že už je nikdy z hlavy nedostanete. Fotky s nábojem.

Okamžitě jsem věděla, že jestli se mám vůbec někdy nechat vyfotit od profesionála, bude to tady. A to i přesto to, že se budu muset ke Zdeňce probojovat přes rozkopanou D1. Pro tyhle fotky bych tam byla ochotná dolézt i po kolenou.

Nebudu lhát. Bála jsem, styděla, byla jsem nervózní a čím víc se termín focení přibližoval, tím víc jsem měla pocit, že jsem vlastně strašně ošklivá a nikdy nemůžu ani vzdáleně vypadat jako krásky na Zdeňčiných fotkách. To jsou ale pocity, kterých vás Zdeňka během pěti minut zbaví. Jednoduše je nechá rozpustit ve svém nedostižném temperamentu, vřelosti a profesionalitě.

Zatímco mě vizážistka líčila, Zdeňka vybrala z mého obřího kufru narvaného oblečením použitelné modely. Přesně mi vysvětlila, co ode mě chce, kam se mám postavit, jak se tvářit a co bude výsledkem. Celou dobu nezavřela pusu a byla tak vtipná a trefná, že jsem si ani nestihla uvědomit, že se vlastně stydím.

Nikdy v životě už nezapomenu na okamžik, když jsem viděla svou první fotku (černobílý detail obličeje s diagonálním stínem). Byl to záběr, který vás zobrazuje tak, jak doufáte, že vás vidí ostatní. Záběr, který vezme vaše nejlepší stránky a poskládá je na sebe.

Původně jsem si myslela, že šest hodin vyhrazených na líčení a focení, je přehnaná doba, ale když jsem odjížděla domů, měla jsem pocit, že se vracím z mejdanu. Nabitá a s vynikající náladou. Byl to zážitek po všech stránkách a energii z něj jsem čerpala ještě několik dnů poté.

Fotky, které z toho focení vznikly, jsou nádherné. Mnohem lepší, než jsem si troufala doufat. Vůbec nevadí, že nejsem modelka, že mám po probuzení kruhy pod očima a před menstruací pleť jako puberťák. Že se neumím tvářit a po dvou dětech není moje postava žádná hitparáda. Dobrá fotografka se totiž pozná tak, že tohle všechno ignoruje a vytáhne si to, co je na vás nejhezčí. A to je přesně to, co Zdeňka ovládá dokonale.

Bára Vajsejtlová